„V nesouladu s českou tradicí filosofického myšlení je Ladislav Klíma (1878-1927) filosofem iracionálna, absolutního individualismu a subjektivismu. [...] Rozhodl se, že nebude chodit do žádné školy a nebude se věnovat žádnému povolání, a žil nespoutaným životem člověka neuznávajícího žádné společenské vázanosti. [...] Roku 1904 vydal první sbírku filosofických, estetických a politických aforismů Svět jako vědomí a nic. Aforisticky jsou psána i ostatní díla.
Ladislav Klíma pokládá za původní světovou substanci vědomí, jež má charakter volní. Jediným měřítkem je mu absolutně svobodná vůle jedince: pravda je to, co chci, aby byla pravda. Pojmy jako mravnost, hodnota, spravedlnost nemají pro něho smyslu. Místo nich se u Klímy setkáváme se slovy, jež znamenají absolutní1 svobodu individua a absolutní sebezbožnění: egosolismus, egodeismus, imoralismus a pod.
Klíma však nebyl dekadentním filosofem z módy nebo z nálady doby. Neomezená subjektivnost byla součástí jeho osobnosti. [...] Jako chlapec trávil celé noci v lesích. Již tehdy mu bylo jakékoliv náboženské nebo sociální cítění naprosto neznámo, Stačilo prý slyšet slovo Bůh nebo mravnost, aby utekl jako čert před křížem. A priory opovrhoval všemi lidskými vírami, mravy a úsudky. Nenáviděl své prostředí, svou dobu a vůbec zemi. Když četl Schopenhauera a Nietzscheho, po prvé se mladý Klíma setkal s něčím, co uctíval a co mluvilo jakoby z jeho nitra. Podle vlastních slov se u Schopenhauera více naučil, u Nietzschea více posílil a povznesl.2 Spojil metafysický idealismus Schopenhauerův s Nietzschovou etikou síly a obě hnal do důsledků nejradikálnějších, oběma filosofům neznámých, jse přesvědčen, že našel filosofii budoucnosti.3
Veškero myšlení Klímovo má povahu ilusionistní a voluntaristickou. Nikdy mu nejde o to, co myslit. Pojmy jako poznání a pravda byly mu jen materiálem, plasmatem pro shlížející, despektující vůli - intelligentia ancilla Voluntatis.“ Myšlení Ladislava Klímy je „silně ovlivňováno zážitky řádu estetického. Psal také beletrii, na př. Slavná Nemesis (vyd. 1932).
Filosofické aforismy Klímovy jsou obsaženy ve sbírkách Svět jako vědomí a nic (1904), Traktáty a diktáty (1922), Vteřina a věčnost (1927), Arkanum (výbor aforismů z Klímova deníku, vyd. 1934).“4
