„Logiku chápal Bolzano jako teorii poznání. Opírá se o jistoty logických vět, ‚pravd o sobě‘, jakožto základů vědy. Jeho východiskem je teze, že vůbec existují pravdy. Pokouší se hledat, ‚jak‘ existují. Odmítá, že by před nimi bylo nutno předpokládat existenci ‚já‘. Uznává pouze objektivní pravdy, pravdy o sobě. Věda se ukazuje jako systém pravd podle jejich objektivní souvislosti. Nezabývá se pouze předmětnostmi a jejich reálnými vztahy. Vědosloví jako logika ukazuje, že předmětem vědy se stává ‚logický předmět‘, soubor pravd. Ve srovnání s předmětnými realitami jsou tyto pravdy věčné, nezávislé na našem vědomí, jsou obecné, objektivní (‚Rozumím tedy - abychom to ještě jednou zopakovali - ‚pravdou o sobě‘ každou libovolnou větu, která vypovídá něco tak, jak to skutečně jest, přičemž ponechávám nerozhodnuto, zda byla tato věta někým skutečně myšlena a vyslovena, nebo ne‘...). Logika začíná až tam, kde je pravda. Je vědoslovím, výstavbou vědy a návodem, jak lze oblast pravdy rozdělit účelným způsobem ve specifické celky a jak je možné tyto celky zachytit, vyjádřit.1
Logika má být tedy podle Bolzanova pojetí vědoslovím, tzn. návodem, jak by bylo možno rozdělit celou oblast pravdy na jednotlivé části vědy a každou z nich patřičně zpracovat a písemně vyložit.2
