„Amerling pojímá přírodu a celý vesmír jako myslící bytost - Boha. Není boha mimo přírodu, ale příroda je v bohu. Bůh v přírodě sebe sama opět a znovu tvoří. Toto tvoření se dělo a děje podle jistých číselných poměrů. Bůh stále myslí matematicky. Účelnost světa nutno spatřovati v harmonii čísel.“1
Ač mnohé své názory čerpal z německých filosofů, snažil se vymanit z jejich vlivu a postavit slovanskou myšlenku proti německé. „My Slované,“ napsal na jednom místě, „nemůžeme souhlasiti s německými spekulacemi o přírodě; Němci vycházejíce buď od idealismu, mají přírodu za pouhý výtvor ducha (Fichte) a tento duch jest pak ovšem její svrchovaný pán; dle toho názoru celá příroda jest ve mně, jest výtvorem mého ‚já‘, a já jsem pak sám Bohem; anebo učí jiní Němci (Hegel), že příroda od nejjednoduššího nerostu až do člověka a celý svět od svého počátku až do dneška, vše to že jest Bůh, který jsa v stálém vývoji, snaží se stále určitěji projeviti. Takováto učení, která přírodu a člověka s Bohem stotožňují, jsou výtvorem ducha německého, vypínavého, pánovitého, toužícího ne po čisté lidskosti, nýbrž po nezávislosti na Bohu, ano po Božství samém. My Slované bez okolků vyznati musíme, umem svým do říše nadsmyslnosti nenazíráme, jsouce si toliko povědomi čehosi v nás vyššího a posud nezměřitelně dokonalejšího nad přírodu smyslnou, vázanou zákony nutnými, totiž naší čistolidské důstojnosti a naší mravní touhy, že my jen dosouzením přesvědčeni jsme, o nevyhnutelném pořádku našeho“2 praktického umu, totiž že býti musí nepochopitelný tvůrce a velitel mravního zákona, ale jinak umem svým nic nevidíme, co by byl.“3
„Národy považoval Amerling za přirozené celky. Tak jako kraje jsou různé svými útvary zeměpisnými, tak i národy jsou různé. Z jejich hlav, z jejich řečí mluví také elementární síly přírodního dění.“ „Křesťanství jeví se mu svrchovaně důležitým pro všecky časy, ovšem křesťanství ve své ‚populární mluvě‘, tedy křesťanství evangelické, nikoli theologické.“4
Amerlinga počítáme k filosofům přírodním, nějakou dobu působil jako lékař5 a především pedagog. Dvacet let byl ředitelem vzorné hlavní školy „U Piaristů“ na Novém městě pražském.6
* um, což je F. B. Květem navržený překlad Kantova Verstand. Kantův vyšší rozum (latinsky intellectus, německy Vernunft) F. B. Květ navrhuje překládat rozum.
