Tábor byl založen na jaře roku 1420 husity a pojmenován podle hory Thabor u Nazaretu, v dnešním Izraeli. Založení města navázalo na tradici náboženských poutí na hory. Zakladatelé města byli odhodláni vytvořit nové společenství, odmíta­jící lidské zákony a řídící se pouze zákonem Božím. Zpočátku zde byly realizovány ideály komunismu, tedy život bez soukromého majetku. Nově příchozí odevzdávali všechen svůj majetek do kádí na náměstí. Takto sebraný majetek byl rozdělován mezi členy obce podle jejich potřeb. Všichni si tak byli rovni, žili prostým životem bez přepychu, na pořádek dohlíželi čtyři zvolení hejtmané. Občané se nazývali táborité. Táborská obec měla od počátku vlastní vojsko. Zkušení velitelé, hejtmané, cvičili tábory v boji a zacházení se zbraněmi. Brzy poté táborské vojsko provádělo úspěšné výpady do okolí, dobylo a vyplenilo kláštery v Milevsku, Louňovicích a Zlaté Koruně. Uloupený majetek byl jedním z hlavních zdrojů příjmů táborského společenství. Dobyté kláštery a kostely táborité vypalovali. Jejich vnitřní zařízení, vzácné knihy, sochy i obrazy ničili a pálili, podpořeni ideou obrazoborectví. S nepřáteli zacházeli husité stejně nelítostně, jako katolická vojska s nimi. Táborský komunismus vydržel jen asi půl roku, do podzimu 1420. Pak táboři začali vybírat dávky od vesnických poddaných a stali se tak feudální vrchností, která přijala zvyky jiných držitelů půdy.²

Od roku 1437 byl Tábor královským městem. Tehdy mu byl také udělen znak: nad hradbami se dvěma věžemi se vznáší říšský orel s lucemburským orlem na prsou. Lucemburský orel byl pak nahrazen českým lvem. Roku 1452 se město vzdalo sedm­náctitisícovému vojsku zemského správce Jiřího z Poděbrad, zavázalo se mu věrnosti. Táborská církev se podřídila arcibiskupovi Janu Rokycanovi. Mikuláš Bis­kupec z Pelhřimova byl uvržen do vězení. V roce 1492 byla pro vyřešení problémů se zásobováním vodou na okraji města vybudována vodní nádrž Jordán přehrazením Tismenického potoka. Je nazvána podle řeky Jordán ve Svaté zemi. Roku 1512 byla pražským mistram Staňkem dokončena stavba chrámu „Proměnění Krista Pána na hoře Tábor“. V roce 1532 byl Tábor postižen velkým požárem, byl značně poškozen i hrad. Na konci třicetileté války, po 5 dnech obléhání Švédy byl 23. 8. 1648 Tábor dobyt.³

V roce 1862 bylo v Táboře otevřeno (4. října) reálné gymnázium–první střední škola svého typu s výlučně českým vyučovacím jazykem v tehdejší rakouské monarchii. Od roku 1872 začala větší výstavba táborského Nového města – od hradeb a bran Starého města směrem k v r. 1871 vybudované železnici. V červnu 1903 byla zprovozněna první česká elektrická železnice, elektrická dráha Tábor – Bechyně, kterou projektoval ing. František Křižík. Její součástí jsou dva mosty, kovový železniční most přes Lužnici v Táboře na této trati pochází z roku 1902. V roce 1902 se konala v Táboře velká Jihočeská hospodářská, průmyslová a národo­pisná výstava (zahájení 2.srpna 1902) – největší podnik tohoto druhu na českém jihu. Soustředila pozornost celých Čech, Moravy a přilákala řady krajanů z ciziny.⁴

V roce 1906 se konala v Táboře akce světového významu – vůbec první výstava o Janu Husovi.⁵

21. prosince 1918 se v Táboře při cestě vlakem z exilu do vlasti zastavil T.G.Masaryk a promluvil k velkému lidovému shromáždění. V roce 1929 se v Tábo­ře konala rozsáhlá Jihočeská průmyslová a hospodářská výstava, spojená s výstavou československého válečnictví, pořádanou ministerstvem národní obrany. Výstavu provázely sjezdy, slavnosti, kulturní události. Výjimečnost akce potvrdila i návš­těva prezidenta ČSR T.G.Masaryka dne 30. června; celkem výstavu navštívilo přes 230 tisíc osob.⁶