Tematická filatelistická sbírka je objekt, který tvoří tematicky uzavřený celek filatelisticky dokumentovaný a ilustrovaný.
Titulní list nese název sbírky, který může být doplněn stručnou charakteristikou.
Úvodní list úvodní list uvádí stručný obsah sbírky, jako její popis nebo knižní obsah.
Sbírka je členěna do úseků, kapitol nebo skupin vhodně oddělených. Například tak, že jsou názvy částí uvedeny v záhlaví listů. Na listech se neopakují názvy exponátu a hlavních kapitol, ale výhodné je uvést desetinné třídění a názvy podkapitol. Není podmínkou, aby podkapitoly začínaly vždy na horní straně listu.
1. Zvolit námět tematické sbírky takový, aby umožňoval sestavit sbírku nejlépe o 200 i více listech.
2. Vypsat si body, jež by měly být ve sbírce zachyceny a o nichž se lze domnívat, že je možno je filatelisticky doložit.
3. Prostudovat odborné publikace a pro tyto okruhy (body) vypracovat podrobné libreto.
4. Při studiu filatelistického materiálu je možno ještě doplnit body, které nás původně nenapadly a jiné body zrušit. A to tehdy zjistíme-li, že daný materiál existuje nebo v opačném případě.
Zařazovat pokud možno hodnotný a vzácný filatelistický materiál. Jakýkoli nefilatelistický materiál je zcela nepřípustný.
1. Celistvosti, které prošly poštovním provozem a dokumentují nebo ilustrují daný námět.
2. Známky jejichž hlavní obraz (hlavní námět) se hodí k námětu sbírky.
3. Přetisk, který se hodí k námětu sbírky.
4. Známka jejíž jeden z dosti viditelných námětů jejího obrazu se hodí k námětu sbírky.
5. Známka dle bodu 2. u níž přetisk nemění její poměr k námětu.
6. Celé čitelně otištěné razítko se známkou vhodnou nebo neutrální vzhledem k námětu nebo bez známky.
7. Obálka prvního dne vydání.
8. Uměle vyráběné celistvosti.
9. Filatelistické suvenýry.
Vše v textu musí být doloženo filatelistickým materiálem.
Dokumentace či ilustrace základní myšlenky musí být vždy jasná a zetelná. Nelze ji dokumentovat či ilustrovat nesnadno postižitelným nevýrazným detailem. Hlavní motiv nesmí být příliš rušen vedlejšími motivy. Vedlejší motivy filatelistického materiálu mají text dále rozvíjet a prohlubovat. Dokumentovat libreto vedlejšími motivy není příliš správné zejména, ruší-li hlavní motiv výpověď libreta.
Chybou je, když filatelistické materiály dokládají jinou část události jejíž jednu část text popisuje. A to i tehdy, když na sebe obě navazují.
Pod pojmen nepřímá dokumentace rozumíme použití známek, razítek, celin a zejména dobových celistvostí, které nemají přímý vztah k textům libreta. Je třeba ji používat pouze zcela výjimečně a to pouze tehdy, jestliže se jí dokumentují skutečně závažné události, které jiným způsobem dokumentovat nebo ilustrovat nelze (nebo jen v naprosto neddostatečné míře) a jestliže místo a datum poštovního razítka zcela přesně odpovídá místu a času popisované události.
Je velmi žádoucí použití dobových celistvostí, které jsou skutečnými historickými dokumenty, jež místním údajem razítka, časovým údajem razítka i adresami dokumentují či ilustrují text sbírky.
Filatelistický materiál by měl především ilustrovat nebo dokumentovat například setkání dvou osobností (jejich portréty či jména), ukázat vzájemný vliv, jak se odrazil v jejich díle (opět přímo ukázat), jaký to mělo vliv na jejich okolí a teprve nakonec i ukázat místo, kde k setkání došlo.
V přípravném období zastává text (důkladně promyšlené libreto) úlohu určující výběr filatelistického materiálu. (Při vlastní tvorbě exponátu se text stává druhořadým v závislosti na použitém filatelistickém materiálu.)
Tematické texty vysvětlují, upřesňují a dávají do širších souvislostí fakta, jež filatelistický materiál ilustruje a dokumentuje. Objasňují téma. Zastávají úlohu spojujícího činitele použitého filatelistického materiálu, bez něhož by filatelistický materiál působil dojmem nesourodosti. Zdůrazňují výběr filatelistického materiálu a podávají hodnotící pohled. Jejich četba umožňuje prohlížejícím pochopit rozvíjení tématu. Je to jakási povídka rozmístěná na listech, kde je doložena filatelistickými materiály. Při zakrytí textů musí divák přibližně vědět co filatelistický materiál dokumentuje. Texty ovšem podávají pouze ty informace, které nelze vyčíst z použitého filatelistického materiálu.
Text musí být velmi stručný (2 až 5 řádků na jednom listě), ale musí vystihovat to nejdůležitější, a být souvislý pro celou sbírku, buď rozvitý (větný) nebo lépe zkrácený (heslovitý). Je-li základní myšlenka dokonale dokumentována a ilustrována filatelistickým materiálem, zredukujeme text na základní heslovité údaje. Nesmí nahrazovat filatelistický materiál, který nemáme.
Je třeba rozvinout a hluboce rozpracovat ústřední myšlenku a vyvvarovat se obšírného rozvedení vzhledem k ústřední myšlence méně významné části textu.
Nedostatkem je opakování stejného textu na několika listech. Tj. shodného textu se zařazením odlišných faktografických údajů nebo vyjádření původní myšlenky v odlišném slohovém tvaru.
S přihlédnutím k tématu exponátu rozmístit filatelistické materiály na jednotlivé listy a pak teprve tvořit texty, aby bylo jen a právě to, co na listech bude. Potom si texty přečíst list po listu jako povídku, a když to má dobrou souvislost, je tam vše, co jsme chtěli a nic se neopakuje, můžete být spokojeni.
Jako albové listy se používá nerámovaná hladká strana čtvrtky A4 daná na výšku. Text se dělá 25 mm od horního okraje listu a tvoří horní okraj užitné plochy. Filatelistický materiál 70 mm od hodního okraje. Obojí se dělá u všech listů stejné. Zachovávají se i mezery mezi nadpisem a popisem. Jeden list může dokládat i více na sebe navazujících myšlenek.
Minimální vzdálenosti materiálů od svislých okrajů má být 30 mm a od dolního vodorovného okraje 35 až 50 mm. Minimální vzdálenost svislých okrajů pro text 20 (10) a od dolního vodorovného okraje 25 (15) mm.
Rámování kolem známek o 4 mm větší, kolem větších materiálů 8 mm; čáry 0,2 až 0,5 mm.
Na listu má být minimálně 5 známek. Maximálně 8 až 12 známek velkého formátu nebo 16 až 20 známek malého formátu. Na všech listech sbírky musí být horní okraj první řady známek ve stejné výšce. Při umísťování se držíme především formátu. Můžeme pominout vzestup hodnot. Známek na listu nesmí směrem dolu přibývat. Celiny se mohou nedůležitými částmi překrývat. Uspořádání známek může být asymetrické vzhledem ke svislé ose. Mezi známkami téže série se dělají mezery 5 až 8 mm. Mezi sériemi 15 až 40 mm.
Na listech se neopakují názvy hlavních kapitol, ale je výhodné uvést desetinné třídění.
