Hlavní stránka > Filosofie > Gottfried Wilhelm Leibniz

Gottfried Wilhelm Leibniz (1646–1716)

Svět je podle Leibnize složen z jednotlivých, kvalitativně různých částeček, zvaných monády, jež jsou každá pro sebe světem, tedy živým organizmem vyznačujícím se činností. Není jediná, nýbrž mnohá a různá. Od atomů se liší svou kvalitativní růzností, oduševnělostí a pomyslností, jelikož prostor podle Leibnize ve skutečnosti neexistuje. Každá monáda je duší, je mikrokosmem a jako každý organizmus je v neustálé změně: minulost je v ní uložena, přítomnost se v ní zrcadlí a budoucnost je v ní dána zárodkem. Tělesa složená z těchto monád srovnává Leibniz s rybníkem plným ryb, jehož součástky (ryby) jsou živé, aniž je celý rybník živý.

Různost monád se projevuje růzností představování. Každá monáda vidí svět jinak. Nejnižší způsob poznání vykazují monády anorganické přírody, jež jsou v stavu snového spánku, přičemž sen nepronikne do vědomí. Vyšší způsob poznávání mají monády organické přírody a nejvyšší pak lidské monády. Tak postupují monády od spánku ke snu a u člověka k vědomí, k duchu.

V jakém vztahu jsou tyto monády mezi sebou? Mezi monádami ducha a anorganické přírody vládne předem určená harmonie (harmonia praestabilita). Jako dvoje hodiny, jež mají stejný stroj, ukazují stejný čas, aniž jedny působí na druhé, tak i duch a tělo mají stejné projevy, aniž je mezi nimi nějaké vzájemné ovlivňování.

Leibniz se nevyjadřuje vždy stejným způsobem o vztahu monád k Bohu. Nejvyšší monády se sice Bohu podobají, jsou však zatíženy hmotou, kdežto Bůh nikoliv.

Z Leibnizova pojetí monád vyplívá také jeho stanovisko k otázce vrozených idejí, které formuloval v polemice s Johnem Lockem. Vrozené ideje je ovšem nutné si představit podle něho jako vlohu, t.j. potenciální zárodek, nikoli jako uvědomělé myšlenky. Tyto vlohy jsou tedy lidskému duchu vrozeny, a to zejména principy poznávání, jako je zásada rozporu a věta o dostatečném důvodu. Ve svých theologických názorech se snaží sladit své filosofické názory s dogmaty theologie. Náš svět je podle něho nejlepší ze všech možných světů a zlo Bůh jenom dopouští jako trest nebo jako pomocníka dobra. Nikde zlo neporušuje harmonii vesmíru.

  • < Filosofie
  • René Descartes
  • Baruch Spinoza
  • Gottfried Wilhelm Leibniz