Hlavní stránka > Filosofie > Pozitivismus

Pozitivismus

Auguste Comte

Přírodovědecký duch 19. století, vedoucí k novému světu technické civilizace, zesílil neobyčejně smysl pro novou hospodářskou a sociální skutečnost. Tato nová skutečnost si vytváří svou politickou ideologii, kterou brzy staví na materialistický filosofický základ.1 Comte se významně zasloužil o pokrok na této cestě.2

Narodil se ve Francii do rodiny přísně katolicky a promonarchisticky smýš­lejícího úředníka. Vystudoval v Paříži na École polytechnique matematiku a přírod­ní vědy a zabýval se také filosofií.3 Pro své pokrokové názory: „nemorální nespráv­nost svého matematisujícího materialismu“, nemohl dostat učitelské místo a živil se soukromým vyučováním. Ve starším věku ho podporovali jeho přátelé, kteří ho velice ctili, někdy dokonce jako svatého4 (ke konci své dráhy totiž udělal ze své filosofie náboženství).5

Comte stejně jako velké postavy pozdního francouzského osvícenství věřil v historický pokrok lidstva.6 Jeho budoucí filosofickou dráhu hluboce ovlivnila několikaletá spolupráce s francouzským utopickým socialistou Saint-Simonem. „Saint-Simonova koncepce aplikace vědeckých poznatků a filosofických idejí v procesu konstituování racionál­ně řízené průmyslové společnosti učinila na Comta mimořádný dojem, promítla se do určité míry v jeho pojetí filosofie a vědy i v tom, jak chápal jejich úlohu ve společnosti.“7

Zásady teoretického programu pozitivismu zformuloval Comte v první polovině dvacátých let 19. století. Již v těchto zásadách se objevily některé črty příznačné pro jeho pozdější šestisvazkový8 Kurs pozitivní filosofie, který vycházel v Paříži v letech 1830–42.9

„Comte věnoval velkou pozornost vyostřeným sociálním konfliktům v Evropě, zvláště ve Francii. Hlavní úkol doby spatřoval v celkovém přetvoření společnosti. Sebe sama považoval za onu naléhavě potřebnou, vůdčí duchovní autoritu, která je schopna reagovat na požadavky vývoje a poskytnout společnosti reálný teoretický program rekonstrukce, současně ji však také ochránit před hrozícími výbuchy revoluce. Comte chtěl za každou cenu zastavit vlnu světské a duchovní anarchie, čelit otřesům ohrožujícím dosažené pozice buržoazie a zajistit celkovou stabilitu společnosti.“10

Předpokladem reformy společenského života měla být podle jeho názoru reforma vědy i celého dosavadního myšlení. Na půdě přetvořené vědy bude možno, jak se domníval, konstituovat dosud neexistující vědu o společnosti – sociologii (tohoto termínu použil poprvé v roce 1839). Bez ní si nedovedl představit racionální uspořádání společenských procesů a efektivní systém řízení.11

Comte věří, že lidský duch dosáhl dalšího vývojového stupně, to je zaměření pozitivistického, jak to odpovídá novým sociálním a hospodářským poměrům. Za svůj hlavní úkol pokládá charakterizovat toto nové zaměření a ukázat cestu k organizaci nové, pozitivisticky orientované společnosti. Praktický duch pozitivi­stický si problémy poznání zjednodušuje, nezajímá se o rozdíl mezi věcí o sobě a jevem a spokojuje se poznanou zákonitostí světa jevů. Za zbytečné pokládá také hledání nějaké podstaty věci. Za jediný skutečný svět pokládá svět smyslový a odmítá veškerou metafyziku.12

Vývoj je podle jeho názoru podřízen tzv. zákonu tří stádií.13

V theologickém stádiu posuzuje lidský duch přírodu podle sebe, zlidšťuje ji a vykládá si její zákonitost ve fetišismu a polytheismu jako působení osobních bytostí, duchů, bohů, nebo v monotheismu působení jednoho Boha. V metafyzickém stádiu chce lidský duch vyložit přírodu původní silou nebo prapodstatou, jež řídí svět jevů ideami, principy a silami. Jeho hlavní snahou je poznání podstaty.14 V pozitivním stádiu se lidský duch obrací ke skutečnosti. Snaží se ji poznat pozoro­váním a experimentem a dochází k zákonitosti přírodních jevů.15 Toto poznání pokládá za dostačující třebaže ne zcela absolutní. Absolutní poznání není podle Comta možné, jelikož poznání je vždy závislé na člověku, a nepřesahuje poznatky o vzájemných vztazích mezi jevy. Veškeré poznání a veškerá věda mají sloužit praktickému životu. Toto stadium je poslední ve vývoji lidského ducha, není však ještě dosaženo ve všech vědách. Čím jednodušší je předmět vědy, tím snadněji ho může být dosaženo. Podle toho měřítka jeví se základní vědy v tomto pořadí: matematika, astronomie, fyzika, chemie, biologie, sociologie. Všechny tyto vědy jsou vybudovány na empirických základech, jenže se tento podklad na příklad v matematice, kde ho není mnoho, zpravidla opomíjí. Je sice pravda, že ve vědách s jednoduchým předmětem převládá dedukce a ve vědách s komplikovaným předmě­tem naopak indukce, ale bez zkušenostních prvků by ani jednoduché vědy nebyly možné.16

Hlavní Comtovou starostí je však organizace nové, pozitivisticky orientované společnosti. Tento úkol má vykonat sociologie. A Comte sám ji chce vyzvednout z theologického s metafyzického zaměření k výši pozitivního názoru. Přitom jej vede snaha nahradit v nějaké formě to, co odnímá člověku svým protináboženským a protimetafyzickým zaměřením. Jsou to hlavně silné citové zdroje náboženství a metafyziky. Comte doufá, že je nejen nahradí, nýbrž i zvýší, a to vyloučením egoistických snah o spásu vlastní duše, tak typických pro theologického a meta­fyzického člověka. Místo nich mají být vypěstovány sociální a společenské city a instinkty, jež tkví hluboko v člověku, který je v jádru přece jen společenským tvorem. Tyto společenské, altruistické city mají být základem Comtovy morálky. Namísto kultu Boha má nastoupit kult lidstva, „velké bytosti“, jak je Comte nazývá. Toto lidstvo má obsáhnout mrtvé, žijící i budoucí generace. Namísto starosti o spasení vlastní duše má nastoupit úsilí o pokrok všeho lidstva. Hybnou silou Comtova náboženství má být láska jako princip, pořádek jako základ, pokrok jako cíl. Ani na kult a uměleckou stránku svého náboženství lidskosti Comte nezapo­míná. Tak, aby se mohla uplatnit umělecká fantazie, doporučuje Comte oživovat přírodu po fetišistickém způsobu. Světový prostor nazývá Velkým Mediem, svět Velkým Fetišem, lidstvo Velkou Bytostí. Kult svatých má být nahrazen v privátním životě kultem předků a v oficiálním životě kultem významných a zasloužilých mužů.17

Vývoj společnosti se jeví Comtovi též rozdělený na tři období a Comte v něm poznává zákon tří stádijí lidského ducha. Theologický duch věří v autoritu a je ovládán kněžími a vojáky. Hospodářské starosti odsunuje vládnoucí vrstva na potlačovanou vrstvu otroků a poddaných. Toto období trvá asi do roku 1200. Meta­fyzický duch pěstuje rozumovou úvahu, čímž ničí čím dál víc víru v autoritu. Vrstvy střední a měšťanské, nositelé rozumové kultury, odmítají poddanost autoritě a hlásí se o svá práva. Právníci brání staré výsady stavů, ale hospodářské zřetele začínají už zatlačovat válečného ducha do pozadí. Je to období přechodu, které vede k třetímu vývojovému období, v němž vítězí pozitivní duch průmyslové civili­zace. Hospodářské a sociální zřetele rozhodují o rozdělení moci ve vlastním státě a určují válečné záměry proti ostatním státům. Nový stav, průmyslový proletariát, se hlásí o svůj podíl na vymoženostech nové civilizace a kultury.18


  • < Filosofie
  • J. G. Fichte
  • F. W. Schelling
  • G. W. Hegel
  • Pozitivismus
  • K. Marx
  • Filosofie života
  • F. Nietzsche