Trojkřídlý empírový zámek nechal vystavět v blízkosti křižovatky u bývalé Horní brány (tehdy na okraji města) Jan Nepomuk Buquoy (1741–1803), ale k dokončení stavby došlo až v roce 1806 za vdovy Terezie Paarové. Jako první zde permanentně sídlil až synovec Jana Nepomuka Jiří František August Buquoy (1781–1851). V polovině 19. století (1852) provedl Jiří Jan Jindřich Buquoy řadu stavebních úprav. Nechal přistavět schodiště do zahrady a pavilony na koncích bočních křídel. V přízemí byla na svou dobu velmi moderně vybavená kuchyně a byty služebnictva, v prvním patře se nacházely společenské pokoje, hraběcí apartmá a divadlo s hledištěm pro 230 osob, ve druhém poschodí byly pokoje pro hosty. Na římse na průčelí je alianční znak Buquoyů a Paarů. Zámek byl po druhé světové válce zkonfiskován a v době občanské války v Řecku (1849–1955) se stal domovem pro řecké děti. Poté sloužily prostory střední zemědělské škole. Dnes je zámek v majetku Akademie věd České republiky a sídlí v něm Ústav nanobiologie a strukturní biologie.

Na zdejším zámku se dochovalo empírové divadlo. V roce 1822 byla zřízena nejprve menší zámecká scéna. Ta byla nejprve v roce 1836 přestavěna a poté v roce 1846 rozšířena na vlastní zámecké divadlo pro 320 diváků.

Z reprezentativních sálů v 1. patře je velice zajímavý okrouhlý Modrý salón. Tato dvě patra vysoká místnost zakrytá bělomodrým pruhovaným plátnem má připomínat polní stan z dob největších vojenských úspěchů předků, především Karla Bonaventury Buquoye.¹