Hlavní stránka > Filosofie > Pragmatismus >

Pragmatismus

William James (1842-1910)

Seznámil se s Ch. Renouvierem, jenž jej získal pro svůj směr filosofie svobody. „Učení, že vůle lidská je svobodna, že v ní je celá nádrž nových možností - zůstal po celý život věrným, a toto učení tvoří základní spodní tón celého jeho způsobu myšlení.

Filosofický pragmatismus chápe člověka nikoli jako myslící, teoretickou bytost, nýbrž především jako bytost jednající. Představy, pojmy a soudy vycházejí z potřeb jednajících lidí a mají jim sloužit především jako pravidla jednání. Jejich pravdivost se neověřuje porovnáním se skutečností (což často není možné), nýbrž jejich důsledky: užitkem pro člověka a prospěšností pro společnost. Wikipedie „Proti systémově pojatým konceptům, které chtějí uchopit ve světě něco pevného a zákonitého, vzniká v druhé polovině 19. století reakce, snažící se navrátit myšlení životu samému, jeho spontánnímu toku.“1



Při svých pracích z logiky objevil Peirce i řadu formálních postupů, například logické grafy, pravdivostní tabulky nebo množinové diagramy (dnes nazývané Vennovy), zavedl velmi rozšířenou logickou notaci (Peirce – Schröder) a užívání kvantifikátorů. Jako první vytvořil úplný systém Booleovských funkcí a přišel na to, že by se daly realizovat elektrickými spínači, na což po 50 letech navázal Claude Shannon. Peirce dále navrhl první axiomatickou teorii množin, objevil dodnes užívanou axiomatizaci aritmetiky přirozených čísel (před Dedekindem a Peanem) a vytvořil algebru relací. Jako první také navrhl, aby se metr definoval pomocí vlnové délky světla.

xxx

xxx

  • < Filosofie