Hlavní stránka > Filosofie > Filosofie života >

Filosofie života

Návrat myšlení k životu

„Proti systémově pojatým konceptům, které chtějí uchopit ve světě něco pevného a zákonitého, vzniká v druhé polovině 19. století reakce, snažící se navrátit myšlení životu samému, jeho spontánnímu toku.“1


Friedrich Nietzsche

„Typickým reprezentantem těchto usilování je německý myslitel Friedrich Nietzsche (1844-1900). (Z jeho děl připomeňme Zrození tragédie z ducha hudby či Tak pravil Zarathustra.)

Nietzschovo vystoupení nese vysloveně bořičský až provokativní náboj a směřuje proti všemu, co by chtělo život svázat nějakým nadosobním řádem nebo všeobecně závazným, zacíleným směřováním. I metodicky zavrhuje Nietzsche postupy vázané přísnou logikou a vrací se výrazově k intuitivně založenému jazyku básnickému, ke gejzíru přirozené tvořivosti. Pro inspiraci sahá až před Sokrata a zdůrazňuje novost a hloubku iónských prvomyslitelů a řecké tragédie.

Svět je věčný návrat stejného - cyklický pohyb, v němž neexistuje žádný zřetelný cíl. Základním živlem existence je vůle k moci, která bytosti nutí, aby expandovaly, rostly, obstávaly v zápasech o kvalitu a intenzitu vlastního bytí. Život má opodstatnění sám v sobě.2
„Křesťanství, socialismus, hmotný prospěch, intelektuální abstrakce, pesimismus - vše, co život odvádí k nadpozemským sférám, svazuje do nadosobní služby, podvazuje, redukuje, deformuje, popírá - to všechno musí být zavrženo. ‚Bůh je mrtev‘, na scénu nastupuje nadčlověk - bytost zbavená slabosti, sentimentality i strachu, radostně přitakávající zemi.“3


„‚Zapřísahám vás, bratři moji, zůstaňte věrni zemi a nevěřte těm, kdož vám mluví o nadpozemských idejích. Travičové jsou to, ať to vědí nebo ne. Opovrhovatelé životem to jsou, odumírající a sami otráveni, jichž je země syta, nechť tedy zahynou.‘ (Tak pravil Zarathustra)


Svět je dionýský (Dionýsos - řecký bůh vína a orgiastického vytržení), věčně tryská a proudí a nelze se opřít o něco pevného, co by tento živel přehradilo a utišilo, lze jen proudit spolu s ním a v něm radostnou extází.

Nietzscheho myšlení nalezlo silnou odezvu nejprve v uměleckých kruzích, filosofií samou bylo poměrně dlouho přehlíženo. Teprve 20. století zhodnotilo hloubku a originalitu tohoto samorostlého myslitele - především v oblasti analýzy povrchnosti, stereotypů a neživých, dusících nánosů evropské tradice. Nietzscheho jazyk dokáže efektivně oddělit živé od odumřelého.“4

  • < Filosofie