Hlavní stránka > Věda > Filosofie > Novověká filosofie >

Fenomenologie

Edmund Husserl (Prostějov 1859-1938)

"Navazuje na Brentana a Bolzana, ale hlavně na Spinozův monismus. Za základ poznání považuje přímý názor, intuici, která má evidenci sama v sobě. V ní nazíráme přímo podstatu věcí. Tato podstata je totožná s fenoménem věci a s nazíráním tohoto fenoménu. Nejde o ‚věc o sobě’, nýbrž o strukturu a smysl čistých zážitků. Jde o to, co je nám bezprostředně dáno. Nemáme to ani analyzovat, ani experimentálně zkoumat, nýbrž fenomenologicky popsat."¹


"Husserl vzpomíná Brentana a Bolzana; v pozadí jeho theorie jest spinozistický monismus. Že prý apriorní vědění nejsou formy rozumu, ukládané amorfní zkušenosti, nýbrž základem poznání jest přímý názor, intuice; tento názor není zprávou o skutečnosti, nýbrž jest evidentní skutečnost sama. Proto prý tedy podstatu věcí přímo nazíráme (Wesensschau). Zjev, fenomén a jeho nazírání, jest jedno a totéž; odtud ‚fenomenologie’, která nejedná prý o podstatě věcí, nýbrž o struktuře čistých zážitků a o jejich smyslu. I jest prý fenomenologie základem filosofie, ‚vědou o podstatě’ (Wesenswissenschaft); neanalysuje, neexperimentuje, nýbrž prostě vidí (‚erschaut’) a popisuje podstaty, uvědomuje si, co jest nám konec konců dáno; v ní se spojuje logika s psychologií: logické zákony jsou prý přírodními zákony myšlení."2


Z přívrženců Husserlových vynikli zvláště Max SchelerMartin Heidegger.


  1. TRTÍK, Z.Dějinně - filosofické pozadí theologie, s. 84
  2. RÁDL, E.Dějiny filosofie, novověk, s. 576
  • Antická filosofie
  • Novověká filosofie
  • Odkazy