Hlavní stránka > Uniformy > Zámecké gardy >

Zámecké gardy

Schwarzenberská knížecí garda v Č. Krumlově

Gardu založil na hradě Hluboká (dnešní hojně turisty navštěvovaném zámku, který vznikl na místě starého přestavbou v letech 1840-1856) pro svou reprezentaci v roce 1704 kníže Adam František Schwarzenberk.

Schwarzenberská garda měla bílé kabáty s modrými epoletami, límci a manžetami a modré kalhoty.





Nástup gardy před jejími kasárnami na gardovém náměstí zámku.



Do nepříznivého počasí měla garda tmavě modré pláště.




Pohřeb knížete Schwarzenberka v Třeboni.



V roce založení měla garda 10 mužů, hned následujícího roku 24 řadových mužů, jednoho tambora, dva kaprály a poručíka. Gardisté stáli na stráži na hradbách, doprovázeli knížete jako tělesní strážci při vizitacích českých statků, odpalovali ohňostroje a bengálské ohně, měli dozor nad transporty knížecí pokladny, ale i nad vězni. Cvičili se ve zbrani, opatrovali svou výstroj a udržovali v dobrém stavu hradby kolem hradu. R. 1742 byla garda přeložena do Krumlova. Zaměstnání granátníků tu bylo podobné jak na Hluboké. Zejména hojně byli užíváni jako hlídky při plavení dříví, sklizni obilí ve dvorech a jako pomocné písařské síly v kancelářích správy velkostatku. Ve válce o dědictví rakouské táhly k Domažlicím. Drželi posici u Domažlic, u Klenčí. Dělali tam záseky, palisády a reduty. Z r. 1748 pochází vyobrazení granátníků vymalované v maškarním sále krumlovského zámku. Pozoruhodné luzivní malby v sále namaloval Josef Lederer v době rozhodující přestavby (1744-1767), která hrad doplnila o řadu součástí barokního zámku. Nejvyššího počtu garda dosáhla r. 1768 kdy měla 49 mužů (nejčastěji čítala okolo 25 mužů).

"Granátníků bylo velmi často používáno také k službám bezpečnostním, k eskortování zločinců, při čemž nezřídka i životy jejich bývaly ohroženy, jak dosvědčuje tento příběh: 20. ledna 1844 pronásledovala vojenská hlídka nebezpečného lupiče a vraha Matěje Edra. Poněvadž neznala terénu bylo jí přiděleno 6 granátníků. Vojáci a granátníci se rozdělili na stíhání vraha v patroly o šesti mužích. Jedna z těchto patrol, v níž byl granátník Jedlička, dostihla za sněhové vánice zátoňského hostince, když vtom vyrazili proti ní dva muži a dali se na útěk. Jeden přeběhl zamrzlou Vltavu a pádil ke vsi Ebenau. Tam vběhl do domu, kde byla ukryta celá tlupa pašeráků. A nyní nastala docela opravdová vojna. Jedlička byl raněn do kolena a později - při ústupu před pašeráckou přesilou - střelen sekaným olovem do hlavy, takže se hned skácel. Později byl sice nalezen ještě při životě, ale 3. února svému zranění podlehl."

Garda měla svou vlastní kapelu, která hrávala při různých příležitostech, jako např. při zábavách, po skončených honech, zámeckých večírcích, plesech apod. V meziválečné době hrávala na terase hotelu Růže i jazz.

Po druhé sv. válce měla garda již jen tři členy. Hejtmana, hlídače na zámecké věži a dalšího člena zaměstnaného ve mzdové kanceláři a různými pochůzkami. Roku 1948 byla garda zrušena.





Garda pochodující po nádvoří: 16. 10. 1921




Č.Krumlov a gardista 4. IX. 02









Arcibiskupská garda v Kroměříži



Gardista na pohlednici Kroměříže vydané kolem r. 1900


O vzezření gardistů nás informuje zobrazení průvodu arcibiskupa Maxmiliána Josefa Somerau-Beeckha v roce 1837. Majestátnost postav gardistů znásobují vysoké medvědice na hlavách a bílá barva stejnokrojů; pušky prezentující poctu ve svislé poloze, přimknuté levou pokrčenou paží k trupu. Fotografie části průvodu o Božím Těle údajně z roku 1889 dokumentuje poslední vzhled oblečení gardistů do tmavých uniforem, u nichž byly ponechány pro určité příležitosti vysoké medvědice se štítkem, dvouřadý kabátec má i nadále formu zapínání se zlatými knoflíky ve sbíhavých obloukových řadách od ramen k pasu  červené náprsní vyložení. Totéž vyložení mají též přehnuté manžety rukávů. Na rukou mají gardisté bílé rukavice, bílé je také na prsou zkřížené řemení. Původní střih kalhot byl nahrazen kalhoty s červenými lampasy. Pušky s nasazenými bodáky nesou gardisté vlevo v poloze "na rameno zbraň", levice objímá dlaní horní hřbet pažby. Tento stav z éry kardinála Fürstenberka setrval do doby Františka Sal. Bauera. Po 27. listopadu 1911, kdy byl jmenován kardinálem; došlo k heraldickým změnám. Nepochybně byly změněny především štítky na medvědicích. (Autor článku detailně popisuje čáku nošenou mimo službu. Jde o typ rakouské důstojnické čapky válcovité formy.) K hlavnímu dennímu zaměstnání gardistů náležela nepochybně čestná strážní služba u vchodu do arcibiskupské rezidence v Olomouci nebo Kroměříži, kde se její stavění řídilo současným pobytem knížete - arcibiskupa. Také mohla být rozdělena na dvě části, které byly umístěny v rezidenčních objektech v Olomouci a Kroměříži. V pracovní náplni měla garda například také pořádkovou službu při různých příležitostech. Tak v zimní době, kdy arcibiskup Colloredo pobýval v Olomouci, konaly se v rezidenci dvakrát týdně koncerty. Kromě honorace mohli se jich účastnit i slušně odění prostí smrtelníci. O jejich vstupu však rozhodoval podle osobní nálady službu konající šikovatel arcibiskupské gardy. Během první světové války a po ní garda zanikla. Nástupce arcibiskupa Dr. A. C. Stojan svěcený v Olomouci 3. dubna 1921 již gardu neobnovil.1

Kroměřížský kanovník P. J. Chodníček ve svých pamětech z 80. let 19. stol. popisuje dvojí uniformu: Obyčejnou sestávající z černého fraku a černých kalhot s červeným náprsním vyložením. Na hlavě velká medvědice s bílým znakem. Bílé řemení (Mají též černé řemení.) pro šavli a tašku na náboje přes ramena se křižuje na prsou a slavnostní sestávající z červeného fraku s bílým náprsním šněrováním, bílých úzkých kalhot a kamaší s knoflíky.)2


  1. BURIAN, V. K historii gardy olomouckého arcibiskupství Olomouc
  2. CHODNÍČEK, P.J. Kroměříž v hradbách
  • Habsburská monarchie
  • Zámecké gardy
  • Československá armáda 1918-1939
  • Druhá světová válka
  • Československá armáda 1945-1992
  • Odkazy