Hlavní stránka > Filosofie > Filosofie života >

Filosofie života

Návrat myšlení k životu

„Proti systémově pojatým konceptům, které chtějí uchopit ve světě něco pevného a zákonitého, vzniká v druhé polovině 19. století reakce, snažící se navrátit myšlení životu samému, jeho spontánnímu toku.“1


Friedrich Nietzsche

„Typickým reprezentantem těchto usilování je německý myslitel Friedrich Nietzsche (1844-1900). (Z jeho děl připomeňme Zrození tragédie z ducha hudby či Tak pravil Zarathustra.)

Nietzschovo vystoupení nese vysloveně bořičský až provokativní náboj a směřuje proti všemu, co by chtělo život svázat nějakým nadosobním řádem nebo všeobecně závazným, zacíleným směřováním. I metodicky zavrhuje Nietzsche postupy vázané přísnou logikou a vrací se výrazově k intuitivně založenému jazyku básnickému, ke gejzíru přirozené tvořivosti. Pro inspiraci sahá až před Sokrata a zdůrazňuje novost a hloubku iónských prvomyslitelů a řecké tragédie.

Svět je věčný návrat stejného - cyklický pohyb, v němž neexistuje žádný zřetelný cíl. Základním živlem existence je vůle k moci, která bytosti nutí, aby expandovaly, rostly, obstávaly v zápasech o kvalitu a intenzitu vlastního bytí. Život má opodstatnění sám v sobě.2
„Křesťanství, socialismus, hmotný prospěch, intelektuální abstrakce, pesimismus - vše, co život odvádí k nadpozemským sférám, svazuje do nadosobní služby, podvazuje, redukuje, deformuje, popírá - to všechno musí být zavrženo. ‚Bůh je mrtev‘, na scénu nastupuje nadčlověk - bytost zbavená slabosti, sentimentality i strachu, radostně přitakávající zemi.“3


„‚Zapřísahám vás, bratři moji, zůstaňte věrni zemi a nevěřte těm, kdož vám mluví o nadpozemských idejích. Travičové jsou to, ať to vědí nebo ne. Opovrhovatelé životem to jsou, odumírající a sami otráveni, jichž je země syta, nechť tedy zahynou.‘ (Tak pravil Zarathustra)


Svět je dionýský (Dionýsos - řecký bůh vína a orgiastického vytržení), věčně tryská a proudí a nelze se opřít o něco pevného, co by tento živel přehradilo a utišilo, lze jen proudit spolu s ním a v něm radostnou extází.

Nietzscheho myšlení nalezlo silnou odezvu nejprve v uměleckých kruzích, filosofií samou bylo poměrně dlouho přehlíženo. Teprve 20. století zhodnotilo hloubku a originalitu tohoto samorostlého myslitele - především v oblasti analýzy povrchnosti, stereotypů a neživých, dusících nánosů evropské tradice. Nietzscheho jazyk dokáže efektivně oddělit živé od odumřelého.“4


  1. TULKA, J. Společenské vědy do dlaně pro střední školy, s. 201
  2. TULKA, J. Společenské vědy do dlaně pro střední školy, s. 201
  3. TULKA, J. Společenské vědy do dlaně pro střední školy, s. 201, 202
  4. TULKA, J. Společenské vědy do dlaně pro střední školy, s. 202
  • < Filosofie
  • Odkazy